text videa v linku: https://vimeo.com/190442605
Jaký je rozdíl mezi samádhi a siddhi (realizací Boha)?
Sri Chinmoy: Samádhi je říše vědomí. Mnoho lidí vstoupilo do samádhi, realizace však přichází, pouze když jsme se sjednotili s nejvyšším Absolutnem. Do některých samádhi můžeme vstoupit bez toho, aniž bychom realizovali to Nejvyšší.
Vstoupit do samádhi je jako umět abecedu, ale realizace je jako mít doktorát. Samádhi a realizace se nedají srovnat. Samádhi je stav vědomí, ve kterém někdo může zůstat několik hodin nebo dní. Po jednadvaceti dnech tělo obvykle přestává pracovat. Jakmile však někdo jednou dosáhl realizace, trvá to navždy. V realizaci se celé vědomí člověka sjednotilo neoddělitelně a věčně s Bohem.
Existují tři stupně samádhi: savikalpa samádhi, nirvikalpa samádhi a sahadža samádhi. Savikalpa samádhi je nesmírně povznesený a zářivý stav vědomí, zatímco realizace je vědomý, přirozený a projevující stav vědomí. Když se zrodí realizace, hledající prožívá osvobození od lidské osobnosti a individuality. Je jako malinká kapka vody, která vstoupí do oceánu. Jakmile vstoupí, stává se oceánem. V tu chvíli nevidíme osobnost nebo individualitu jedné kapky. Když člověk realizuje nejvyšší Pravdu, konečné v něm vstoupí do Nekonečného a uskuteční a dosáhne Nekonečné jako své zcela vlastní.
Jakmile dojde k realizaci, Mistr může snadno vstoupit do savikalpa samádhi. Ani nirvikalpa samádhi není pro duši, která realizovala Boha, obtížné dosáhnout. Jedině sahadža samádhi, což je nejvyšší druh samádhi, je problém dokonce i pro ty nejvyšší duše, které realizovaly Boha.
Mohl byste prosím promluvit trochu podrobněji o zkušenosti nirvikalpa samádhi?
Sri Chinmoy: Žádný člověk, nehledě na to, jak je velký, nedokáže vysvětlit nirvikalpa samádhi. Je to zážitek, kterému lze porozumět, pouze když se snažíme ztotožnit a sjednotit s někým, kdo tohoto zážitku dosáhl. Musíme se snažit do tohoto prožitku spíše vstoupit než žádat, aby prožitek přišel na naši úroveň. Když vstoupíme do nirvikalpa samádhi, samotný zážitek je skutečností. Když to ale chceme říci ostatním, popsat to slovy, musíme sejít velmi hluboko a použít mysl, musíme formulovat zážitek lidskými pojmy. Proto nemůže být vědomí nirvikalpa samádhi nikdy odpovídajícím způsobem vysvětleno nebo vyjádřeno. Odhalení prožitku nemůže být nikdy stejné jako původní zkušenost.
Co nejvíc se snažím, abych vám o tom řekl z velmi vysokého vědomí, ale přesto to jen zastřeně vyjadřuje má mysl. V nirvikalpa samádhi nemáme mysl. Vidíme Stvořitele, stvoření a pozorovatele jako jednu osobu. Tam se předmět, který obdivujeme, a osoba, která jej obdivuje, stanou zcela jedním, milující a Milovaný se zcela sjednotí. Jdeme za hranice všeho a zároveň vidíme, že všechno je skutečné. Zde v obyčejném světě řeknu, že jste neskuteční, a vy řeknete, že já jsem neskutečný, protože máme odlišné názory, ale v/ nirvikalpa samádhi/ překonáváme všechny rozdíly. Mysl tam vůbec nepracuje.
První věc, kterou cítíme, když vstoupíme do nirvikalpa samádhi, je to, že naše srdce je větší než samotný vesmír. Teď vidíme svět kolem sebe a vesmír se zdá být nekonečně větší než my. Ale je to proto, že svět a vesmír nyní vnímáme omezenou myslí. Když jsme v nirvikalpa samádhi, vidíme celý vesmír jako malinkou tečku uvnitř svého rozlehlého srdce.
V nirvikalpa samádhi je nekonečná blaženost. Není nic, s čím by se dala srovnat její míra, nemluvě o kvalitě této blaženosti. Pro většinu z nás je blaženost prázdné slovo. Dozvídáme se, že existuje něco, co se nazývá blaženost, a někteří lidé říkají, že ji zažili, ale většina z nás nezažila na vlastní kůži, co to je. Vstoupíme-li ale do nirvikalpa samádhi, nejen že blaženost cítíme, ale také do této blaženosti vrůstáme.
Třetí věc, kterou cítíme v nirvikalpa samádhi, je síla. Veškerá síla, kterou by dali dohromady všichni okultisté, není ničím v porovnání se silou, kterou máme v nirvikalpa samádhi. Ale síla, kterou můžeme získat ze samádhi pro použití na zemi, je nekonečně malá v porovnání s veškerou silou. Je to jako tolik síly, kolik potřebujeme k mrknutí okem. Tohle vše vyjadřuji pomocí své mysli, není to proto přesné, ale slovy nedokážu vyjádřit více z Pravdy, kterou jsem realizoval.
Vejít na jakoukoliv úroveň samádhi je nekonečně snazší než přeměnit lidské vědomí na božské vědomí. O to se snažím já, o to se snažíte vy, o to se snaží Nejvyšší. Všichni z nás se snažíme jen o jedinou věc, a tou je přeměna lidské přirozenosti — fyzické, vitální, mentální a psychické. Až k tomu dojde, zde na zemi i tam v Nebi zasvitne dokonalá Dokonalost.
Jak může k této přeměně dojít? Pomocí aspirace. Svět musí aspirovat, stvoření musí aspirovat, jedině tehdy mohou duchovní Mistři přinést Nebe na zem. Nebe, jak říkáme, je stav vědomí. V samádhi je všechno Nebem, vše je blažeností, světlem a mírem. Když se však vrátíme dolů do světa, vše je utrpením, temnotou, strachem a znepokojením. Jak můžeme vědomě spojit tento náš svět a nejvyšší stav samádhi? Pomocí neustálé aspirace. Neexistuje jiný lék než neustálá aspirace, ne na jeden nebo dva dny, ale po celý život.
Realizace Boha trvá mnoho, mnoho inkarnací. Ale když máte plně realizovaného duchovního Mistra, stává se to mnohem jednodušší. Může vám to trvat jednu inkarnaci nebo dvě nebo tři nebo čtyři. Obyčejnému člověku jinak trvá stovky, stovky inkarnací, dokonce než jen dosáhne vyšších zážitků nebo takzvaných nižších realizací. Realizovaný Mistr však zná duše a zůstává v duších. Tím, že tohle dokáže, je pro něj snadné jednat s každým aspirantem podle potřeby jeho duše pro vývoj a naplnění této duše.
Co to je nižší samádhi?
Sri Chinmoy: Existují různá nižší samádhi. Mezi těmito nižšími samádhi je nejvyšší savikalpa samádhi. Hned po savikalpa samádhi následuje nirvikalpa samádhi, ale mezi nimi je obrovský rozdíl. Přestože je ale savikalpa samádhi jeden stupeň pod nirvikalpa, nepoužíváme termín „nižší.“ Neříkáme, že savikalpa samádhi je nižší než nirvikalpa, jsou to dvě zcela odlišná samádhi. Existuje dokonce něco za nirvikalpa samádhi, a tomu se říká sahadža samádhi. Ale savikalpa a nirvikalpa samádhi jsou nejznámější.
V savikalpa samádhi ztrácíte na krátkou dobu veškeré lidské vědomí. Pojetí času a prostoru je v tomto stavu úplně odlišné. Skutečnost v tomto stavu nemůžete posuzovat lidským časem, nemůžete ji posuzovat lidským způsobem pohledu na prostor. V tomto samádhi jste na hodinu nebo dvě v úplně jiném světě. Vidíte tam, že téměř vše je dokončeno. Tady na světě je ve vás i v ostatních stále mnoho žádostí, které nejsou naplněny. Miliony žádostí nejsou naplněny a miliony věcí zůstávají, aby byly dokončeny. Ale když jste v savikalpa samádhi, vidíte, že téměř vše je dokončeno, nemáte, co byste udělali. Jste pouze nástroj. Pokud vás někdo použije, dobrá, jinak je vše hotovo. Ze savikalpa samádhi se ale každý musí vrátit do obyčejného vědomí.
Dokonce i v savikalpa samádhi existují stupně. Stejně jako jsou ve škole v jedné třídě vynikající i špatní studenti, tak také v savikalpa samádhi dosáhnou někteří hledající nejvyššího stupně, zatímco ti méně aspirující dosáhnou nižší nebo střední příčky žebříku, kde není vše tak jasné a zřetelné jako na nejvyšším stupni.
V savikalpa samádhi existují myšlenky a představy, které přichází z nejrůznějších stran, ale neovlivňují vás. Zatímco meditujete, zůstáváte nerušeni a vaše vnitřní bytost pracuje dynamicky a s jistotou. Ale pokud jste trochu výše, pokud jste se v nirvikalpa samádhi sjednotili s duší, nebudou zde vůbec žádné představy ani myšlenky. Tanec přírody zde končí. Není žádná příroda, jenom nekonečný mír a blaženost. Poznávající a poznávané se sjednotili. Vše je tiché. Zažíváte zde nanejvýš božskou, vše prostupující, sebezbožňující extázi. Stáváte se objektem prožívání, stáváte se tím, kdo prožívá, a stáváte se i samotným prožitkem.
Sahadža samádhi je nepochybně nejvyšším typem samádhi. V tomto samádhi je člověk v nejvyšším vědomí, ale zároveň pracuje v hrubém fyzickém světě. Uchovává si zážitek nirvikalpa samádhi, zatímco zároveň vstupuje do pozemských činností. Člověk se stal duší a zároveň používá tělo jako dokonalý nástroj. Ten, kdo je v sahadža samádhi, chodí jako obyčejné lidské bytosti. Jí. Dělá všechny obvyklé věci, které dělá obyčejná lidská bytost. Ale v nejhlubších zákoutích svého srdce je přeplněn božským osvícením. Ten, kdo zažívá sahadža samádhi, se stává Pánem a Mistrem Skutečnosti. Může jít podle své vůle k tomu Nejvyššímu a potom sestoupit dolů do pozemského vědomí pro projevení.
Po dosažení nejvyššího typu realizace je velmi zřídka někdo požehnaný sahadža samádhi. Velmi málo duchovních Mistrů dosáhlo této úrovně, pouze jeden nebo dva. Pro sahadža samádhi je potřeba nekonečná Milost Nejvyššího, nebo musí být člověk velmi silný a mít štěstí. Sahadža samádhi přichází, jen když člověk dosáhl neoddělitelné jednoty s Nejvyšším, nebo výjimečně když chce někdo ukázat, že je Nejvyšší. Ten, kdo dosáhl sahadža samádhi a zůstává v tomto samádhi vědomě a dokonale, projevuje Boha v každém okamžiku a je tak největší pýchou transcendentálního Nejvyššího.
Je nějaký rozdíl mezi realizací jednoho Mistra a realizací druhého Mistra?
Sri Chinmoy: Tak jako je člověk a člověk, podobně jsou jogíni a jogíni. Všichni jogíni nejsou na stejné úrovni. Plně realizovaný jogín je ten, kdo je neustále sjednocen s Božím Vědomím, kdo si neustále uvědomuje svou jednotu s Bohem. Na druhou stranu existují zpola realizovaní a částečně realizovaní jogíni. Několik hodin denně, během meditace, budou s Bohem sjednoceni, po zbytek času budou jako obyčejné lidské bytosti. Jednota Mistra s Bohem záleží na tom, jakého druhu realizace dosáhl.
Realizace Boha je jako strom. Někdo může běžet a dotknout se stromu realizace a říci: „Realizoval jsem Boha.“ Tato realizace je ale jen jako dotknout se paty stromu. Člověk je velmi šťastný, že se dotkl paty stromu, protože uviděl, že je tu ovoce, jsou tu listy a větve. Může se jich dotknout, podržet je, cítit je — ví, že dosáhl svého cíle. Někdo jiný ale řekne: „Ne. Mně to nestačí. Chci vylézt nahoru a sednout si na větev. Potom budu cítit, že jsem dosáhl svého cíle.“ Jde o krok dál, a tak je jeho realizace přirozeně vyšší. A pak bude někdo další, kdo vyleze na tu nejvyšší větev a tam sní lahodné ovoce. Jeho realizace je ještě vyšší. Nejenže spatřil a dotkl se toho Nejvyššího, on k tomu Nejvyššímu dokonce vyšplhal. Nezamýšlí se ale vrátit dolů, protože cítí, že ve chvíli, kdy sestoupí, bude znovu obyčejným člověkem a bude polapený v síti nevědomého světa. Cítí, že jakmile sejde dolů, nedokáže už znovu vyšplhat nahoru.
Existuje ještě jeden druh realizované duše, která nejen vyšplhá k tomu Nejvyššímu pro realizaci, ale snese světu plody stromu. Vrátí se pro projevení. Říká: „Nejsem spokojený, když sedím na špičce stromu. To není mým cílem. Chci se o to, co jsem získal, podělit s lidstvem.“ Má schopnost vyšplhat nahoru a slézt dolů, kdy se mu zachce. Když leze dolů, přináší shůry Soucit, Mír, Světlo a Blaženost. A když šplhá nahoru, bere s sebou lidstvo. Vezme si na svá ramena několik lidských bytostí a pak vyšplhá zpátky. Nechá tyto duše nahoře a znovu se vrátí dolů, aby vzal na svá ramena pár dalších. Jeho schopnost je nekonečně větší než schopnost člověka, který jen přijde a dotkne se stromu. Jeho realizace je nejúplnější.
V Indii bylo mnoho duchovních Mistrů, kteří byli realizovaní částečně. Dotkli se paty stromu, avšak nevyšplhali na nejvyšší větev. Aspiranti je často považují za velmi velké, když ale porovnáte jejich standard se standardem Sri Krišny nebo Krista či Buddhy, musíte říci, že ti, kteří se stromu jen dotkli, získali pouze částečnou realizaci.
Když se hinduista dotkne kapky vody z Gangy, bude mít pocit čistoty. Má-li ale někdo schopnost Gangu přeplavat, bude přirozeně přesvědčenější, že je celé jeho tělo očištěno. Také co se týká realizace, člověk může být spokojen s kapkou nektaru, nebo může říci: „Ne, potřebuji bezmezný oceán.“ Může ale také říci: „Tento bezmezný nektar není jen pro mne, je pro každého. Chci se o něj podělit s ostatními.“ Realizace toho, kdo má opravdu schopnost se o svou nejvyšší realizaci podělit s ostatními, je nepochybně vyšší než realizace těch druhých dvou.
Šrí Rámakrišna mluvíval o džívakóti a íšvarakóti. Džívakóti je ten, kdo realizoval Boha, ale nechce znovu vstupovat na pole projevení. Člověk, který má vor, malou loďku, může přeplavat moře nevědomosti sám, nemůže ale vzít ostatní. Ale íšvarakóti, který má velkou loď, může pojmout stovky a tisíce lidských duší a převézt je přes moře nevědomosti. Vrací se do světa znovu a znovu, aby lidstvo osvobodil.
Celú knihu Vrcholky cesty k Bohu Samádhi a Siddhi si môžete kúpiť kliknutím na tento link napríklad aj v Martinuse. Podporíte tak budúce projekty spojené s touto stránkou a vydávanie duchovných kníh vydávateľom: https://www.martinus.sk
Najnovšie komentáre